|
Legenda první:
"O-mi-tchuo-fu!" zaklel zlostně buddhistický mnich Bódhidharma, protože se mu opět začaly klížit oči při meditaci. Zatímco klení mu jeho víra nezakazovala, usínání během rozjímání bylo opravdovým hříchem. Rozvzteklen si uřezal oční víčka a zahodil je daleko do zahrady. Po čase z nich vyrostl keřík, který byl o století později pojmenován Camellia sinesis. Buddhističtí mniši začali vývar z jeho listů, nazývaný č a´ ,
používat k udržení bdělosti při meditacích.
Legenda druhá:
Čínský císař Šen-nung byl bezpochyby velmi zajímavou postavou. Legendy, které se o něm zachovaly, ho líčí jako skvělého léčitele, zakladatele hygieny a také objevitele čaje. Pověst dokonce tvrdí, že tento císař měl průhledné vnitřnosti a mohl tak bez problémů sledovat, jak jeho tělo reaguje na různé druhy bylin. Příběh, který nás zajímá, je kupodivu ve většině pramenů, přesto že patří do oblasti legend, velmi přesně datován.
Jednoho jarního večera roku 2737 před naším letopočtem seděl císař Šen - nung u ohniště a převařoval si jako vždy v kotli vodu na pití. Oheň praskal a syčel, protože císař přikládal větvičky stromů, které kolem rostly. Ožehlé listy se vznášely v horkém vzduchu a pak pozvolna klesaly. Napadaly také do vařící se vody. Císař je nejprve chtěl vylovit, ale zaskočila ho přitažlivá vůně, která z kotle vycházela. Ochutnal a nevycházel z údivu nad osvěžující chutí, kterou tento nápoj měl.
|
